obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamen Blíženci (ivel:Vzduch)
slezina./obrazky/YingYang.gifaldok
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Merk�r (Rozum)Venu�a (City)Mars (Sila)Jupiter (Pl�ny)Saturn (Obmedzenia)Ur�n (N�pady)Nept�n (Sny)Pluto (Zmeny)
Rak (starostlivos�, ochota pom�c�)Bl�enci (zvedavos� a rados� z odovzd�vania)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)Vodn�r (originalita, hlad po poznan�)B�k (rutina a d�vera v osved�en�)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Enúma Eliš

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokObrázkyKľúčové slováKomentáre
A-   A+


Slavný babylonský epos nesoucí název "Když nahoře", podle počátečních slov první tabulky, zachycuje dobu od bezčasů před počátkem přes vznik světa až po stvoření člověka podle představ obyvatel starověkého Babylonu. Tady jsem se pokusila příběh převyprávět ve zkrácené formě, protože jako všechny starověké spisy se i Enúma Eliš vyznačuje tím nepříjemným několikanásobným opakováním dlouhých pasáží, neustálým připomínáním předchozích událostí apod.

Když ještě nic nemělo své jméno, hlubiny obývaly dvě božské bytosti Apsu a Tiamat, z jejichž svazku vzešli bohové Lachmu a Lachamu. Ty následoval Anšar s Kišarou, kteří byli ještě mocnější než Lachmu a Lachamu. An, jejich syn, který zdědil božskou sílu, zplodil Ea (Nudimmud), který mu byl sice podobný vzhledem, ale mocí přesahoval i svého děda Anšara.

Mladí bohové se radovali ze své síly a moci a svými hlučnými projevy narušili klid předchozí prázdnoty. Božská matka Tiamat i Apsu byli navyklí na ticho a ničím nerušený prostor a nešetrné chování svých synů už jim začínalo přerůstat přes hlavu. Apsu se se svým rádcem Mummuem odebral k Tiamat a navrhl jí to rušné pokolení vyhladit. Ale Tiamat asi ještě cítila ke svým dětem nějakou mateřskou lásku, a proto odmítla a radši dál snášela neklid a rámusení. I Apsu by snad celou věc nechal být, kdyby na něj Mummu nenaléhal tak dlouho, dokud jej neutvrdil v záměru zbavit se potomků bez manželčiny pomoci.

Nejchytřejší a nejmocnější z Anunnaků - Ea - postřehl, co jeho praotec zamýšlí a do hlubin, kde přebýval vrhl zaklínadlo tak mocné, že Apsua navěky uspalo a Mummua omráčilo. Ea sebral Apsuovi jeho korunu a božskou záři a sám si je nasadil. Nad jeho tělem si zbudoval majestátné sídlo pro sebe a svou ženu Damkinu a na památku svého činu jej nazval Apsu. Mummu byl vsazen do vězení a nějaký čas panoval klid a mír.

Brzy se Eovi a Damkině narodil krásný a silný syn Marduk. Hned od začátku bylo jasné, že jeho hrdinství přeroste slávu všech svých předků. Měl čtyři oči a uši, z úst mu šlehal oheň a z mléka bohyň, které jej kojily, vyrostl do hrozivé vznešenosti. Marduka si oblíbil i jeho děd An, který mu na hraní daroval větry, vlny a bouře.

Marduk se zřejmě rozhodl hned všechny své nové nástroje pořádně vyzkoušet a tím znovu probudil z věčného odpočinku pramáti Tiamat. Bohové, které stvořila mimo větev Lachmua a Lachamua a kteří ve všech sporech stáli při ní, ji začali ponoukat k pomstě svého manžela a konečnému vypořádání s tím hlučným plemenem. V jejich čele stál Kingu. Tentokrát už velká bohyně nezůstala klidná a začala chystat strašlivé zbraně. Stvořila hady naplněné jedem místo krví, draky stejně mocné jako bohy, mořské obludy, ohromné lvy, tury a psy, lidi-štíry a lidi-ryby a sešikovala své příznivce. Nakonec si ze svých potomků vyvolila nejsilnějšího z nich, a to právě Kingua, za nového manžela, pověsila mu na hruď tabulku osudu a jmenovala ho velitelem svých vojsk.

I o tomto plánu se Anunnaci brzy dozvěděli, ale nenašel se nikdo, kdo by měl odvahu zakročit proti tak mocné armádě. Ea i An, které povolal do boje Anšur, se zbaběle stáhli, jen když o hrůze Tiamatiných vojsk uslyšeli. Jediný Marduk se rozhodl nepříteli postavit a nikdo nějak nenamítal, když za to žádal vládu nad ostatními bohy. Anšur dokonce poslal pro Lachmua a Lachamua, aby na společné hostině potvrdili Mardukovu nadřazenost. Pak bohové stvořili znamení zvířetníku a opěvovali Mardukovu sílu se slovy, že by byl schopen kterékoliv ze znamení zničit a na rozkaz jej zase obnovit. Marduk tak učinil a bohové jej korunovali za svého krále.

Marduk se ozbrojil bleskem, ohněm, sítí, lukem, větrem a bouří, vzal si nezbytnou rostlinu proti jedu Tiamatiných stvůr, zapřáhl své strašlivé čtyřspřeší Vraždícího, Nemilosrdného, Běžícího a Okřídleného a vytáhl do války provázen Bojem, Zápasem a Bitvou. Když se Marduk s Tiamatou utkal, brzy se mu podařilo lapit ji do sítě. Tiamat otevřela svá ohromná ústa, aby jej sežrala, ale to už byla připravena vichřice a vletěla do jejích útrob. Marduk napnul svůj slavný luk a prostřelil Tiamat jedinou ranou všechny vnitřnosti a srdce. Nakonec jí triumfálně rozrazil lebku a přeřezal žíly. Krev, která z nich vytryskla, odnesl severák k ostatním bohům, aby se zaradovali nad Mardukovým vítězstvím. Pak se hrdina vrhl na zbytky Tiamatiných hord a zahnal je až do podsvětí, kde je navěky uvěznil. Podobiznami jedenácti nejstrašnějších stvůr vyzdobil vchod do sídla Apsu. Kinguovi sebral tabulku osudů a pověsil si ji na vlastní prsa. Později ji daroval Anovi.

Tiamatinu ohromnou mrtvolu bylo škoda nechat jen tak ležet nevyužitou, tak ji Marduk roztrhl napůl. Z jedné poloviny udělal nebesa, z druhé pevnou zemi. Na zemi mělo své základy Apsú, kde sídlil Ea, v nebesích si jako protějšek této stavbě vybudoval Marduk Ešarru. Nejprve se Marduk pustil do podrobnějšího utváření nebes. Stvořil hvězdy a poskládal je do souhvězdí na Tiamatině břichu. Určil délku roku a každému měsíci přisoudil tři hvězdy. Poslal na oblohu Nannara - Měsíc a přikázal mu objevovat se v přesně určených dobách a fázích a Šamaše - Slunce nechal věčně odměřovat délku dne a noci. Z Tiamatiných slin vytvaroval mraky, mlhy, deště, sníh a led. Její hlavu postavil, ucpal jí chřípí a z očí dal vytrysknut Eufratu a Tigridu. Tiamatin ocas k sobě poutal zemi a nebe, aby od sebe neuplavaly, stehno pak nebesa podpíralo, aby se nezřítila na zem. Ňadra se proměnila v pohoří s říčními prameny. (Tato část mýtu je podobná například severské legendě o stvoření světa z těla obra Ymiho).

Když opět zavládl mír, Marduk začal přemýšlet, jak zbavit bohy neustálé starosti o živobytí, které si museli shánět sami. Vymyslel, že by mohl vytvořit bytost, která by byla starostí o božskou potravu pověřena tak, že by božstva ctila a nosila jim oběti. Nejlepším materiálem k výrobě tvora - člověka se mu zdála krev toho, který vyprovokoval válku mezi Tiamat a Anunnaky. Proměna ve spoustu služebných bytostí by byla nejokázalejším aktem jeho potupy a porážky. Marduk tedy před sebe nechal předvést Kingua a z jeho krve stvořil lidstvo.

Epos končí hostinou v Babylónu, který Marduk bohům stvořil jako domov, na zikkuratu Esagila, jenž sahal až do nebe. Na této hostině Marduk vítězně ukázal zbraně, kterými porazil pramatku Tiamat - luk a síť. Luku dokonce daroval místo na obloze mezi souhvězdími. Bohové uznali Mardukovu slávu, projevili vděk za stvoření lidí a provolali všech jeho padesát slavných jmen.

stiahnuť celý text eposu v češtine

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2007-01-12 17:11:30
Zdroj : http://www.volny.cz/janakf/mezopotamie/enumaelis.h...
Sídlo : http://www.volny.cz/janakf/

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk