obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamen Lev (ivel:Oheň)
aldok./obrazky/YingYang.gifhrub revo
Ubdajca Luna je dnes v znamen Blíženci (ivel:Vzduch)
Ubdajca Luna je dnes v znamen Blíženci (ivel:Vzduch)
Merk�r (Rozum)Venu�a (City)Mars (Sila)Jupiter (Pl�ny)Saturn (Obmedzenia)Ur�n (N�pady)Nept�n (Sny)Pluto (Zmeny)
Lev (rados� z tvorenia, ve�korysos�)Rak (starostlivos�, ochota pom�c�)Baran (schopnos� spont�nneho nad�enia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)B�k (rutina a d�vera v osved�en�)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Rodná víra

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokKľúčové slováKomentáreSúvisiace články
A-   A+


Staří Slované, stejně tak jako všechny evropské národy, vyznávali původně své vlastní etnické náboženství. Je pravdou, že se nám o něm příliš spolehlivých historických záznamů nezachovalo, informace musíme čerpat také z folklóru a mnoho se toho můžeme dozvědět i porovnáváním s podobnými náboženskými systémy.

Je třeba si uvědomit, že Slované byli zemědělskou kulturou, jejíž přežití přímo souviselo s přírodními cykly a výkyvy počasí. Čas také plynul cyklicky a příroda nebyla mrtvou hmotou, se kterou je možné libovolně nakládat, ale živoucím organismem, který si je možné naklonit nebo také rozhněvat, v každém případě je třeba ho ctít. Slované slovo náboženství neznali. Proto ani neměli žádné zvláštní pojmenování pro svoji víru, natož pak pro její vyznavače. Duchovní systém byl neoddělitelnou součástí světa, ten by bez něj nemohl fungovat. Slovanský náboženský systém dnes nazýváme polytheismem. Živoucí duši mají nejen lidé, ale celý vesmír je doslova přeplněn nejrůznějšími bytostmi zosobňujícími přírodní jevy, stejně tak jako dušemi předků, které stále dohlíží na své potomky.

Nejvýznamnější z těchto bytostí byli bohové. Samotné slovo bůh (praslovansky bogъ) souvisí s íránským slovem baga- téhož významu, doslova znamená "udělující, dávající". Spojitost s íránským prostředím lze vypozorovat i na mnoha dalších místech slovanského náboženství. Starší indoevropské slovo pro boha deiu̯os se zachovalo ve slovanském divъ.

Ve slovanském panteonu vidíme podobný archetyp jako ve většině jiných polyteistických náboženstvích. Bůh otec-stvořitel Svarog, jeho syn-vládce, bůh slunce Svarožic-Dažbog, jeho matka, rodící bohyně plodnosti, Matka Země Mokoš. Dále jsou zastoupeni bohové jednotlivých přírodních jevů či principů jako např. bůh bouře Perun, vládce větrů Stribog nebo bůh měsíce Chors. Především u Polabských Slovanů měli veliký význam i lokální bohové, jako byl např. rujánský Svantovít, štětínský Triglav nebo havolanský Jarovít. I tito bohové byli většinou původně přírodními božstvy, postupem času však přijali i válečnické a hospodářské atributy.

Bohové ovšem nebyli u Slovanů jediným předmětem uctívání. V každodenním životě měli spíše větší vliv bytosti nižšího řádu obývající bezprostřední okolí člověka. Silný kult předků se projevoval přímo v lidských příbytcích, soška domovika, ochránce domu a jeho obyvatel, zosobňující zemřelé "dědky", nemohla chybět v žádné domácnosti. Hluboké, temné a nebezpečné lesy obývají lesovici čili hejkalové, na tom nejhlubším místě žije ve své chaloupce na kuří nožce Baba Jaga, zosobnění temných sil přírody (pôvodný význam Baba Jagy je pozitívny, Baba znamená spojená s prírodou a Jaga znamená zápalnú obeť, pozn. Zayko5). Stejně tak vodník nemůže chybět v žádném pořádném rybníce, kde sice neopatrné topí, ale za malou oběť neváhá hnát vodu na mlýn, nebo nahánět rybářům ryby do sítí. Na lesních paloucích omamně tančí a pějí víly, duše zahynuvších dívek (opísaná interpretácia pochádza z folklóru, z hľadiska ezoterického sa jedná o elementárne bytosti, vodník je bytosť živlu zeme a víly patria medzi bytosti živlu vzduchu. pozn.Zayko5). Mladé dívky jim chodí ke studánkám obětovat květinové věnce.

Hlavních slovanských svátků bylo třináct, stejně tak jako bylo dříve měsíců v roce. Mnohé z nich přežily v pozměněné podobě až dodnes. První z nich jsou Hromnice, svátek boha Peruna, které ohlašují jeho příchod "po zimním spánku". Následují svátky jara, které křesťané nazvaly Velikonoce. Přes křesťanský plášť i zde nalezneme mnoho původních prvků. Velice prehistorickým znakem je vejce, pradávný symbol zrození o obnovy života. Ale tím nejznámějším "pohanským" svátkem, který pod křesťanskou rouškou slaví snad každý z nás, jsou bezesporu Vánoce. S tak silně zakořeněným svátkem si církev nevěděla rady, proto ho radši převzala pod svá křídla. Jedná se o oslavu zimního slunovratu, ve staroslovanštině se tento svátek nazýval Kračun, podle nejkratšího dne v roce. Je to den, kdy se uzavírá jeden sluneční cyklus, starý bůh slunce Svarožic umírá a ráno se rodí znovu v podobě dítěte Božice, aby celý koloběh roku počal znovu. Odtud se vzal symbol dítěte, který později církev využila, aby označila Vánoce jako den narození Kristova. Do dnešních dnů se zachoval i další zajímavý motiv, zlaté prase. Ne náhodou byl právě vepř posvátným zvířetem Svarožicovým.

Církev se dlouho snažila tyto staré zvyky vyvrátit. Křesťanské misie začaly s různou intenzitou působit již od dob slovanské expanze, jako první byli již v první polovině 8. století oficiálně pokřtěni korutanští Slované, předci dnešních Slovinců. Většina raně feudálních slovanských států přijala křesťanství do konce 10. století. Pokřesťanštění probíhalo vždy shora, tedy od panovnického dvoru směrem k lidu. Lid rozhodně nepřijímal novou víru s nadšením, proto v příhodných situacích často docházelo k pohanským vzpourám. Nejdéle původní víra vydržela u polabských Slovanů, kde se odpor vůči křesťanství stal výrazem jejich boje o udržení nezávislosti - neúspěšného. Přesto staré kulty u lidových vrstev mnohdy vydržely až do pozdního středověku, v odlehlejších oblastech jsou pohané zmiňováni i v 15. a 16. století. Nyní se ale zdá, že opět začíná vycházet slunce nad slovanským svatohájem. V posledních letech se začaly různě po slovanském světě vyskytovat skupinky lidí, snažících se obnovit staré kulty. O tom, že tak děje i u nás, se můžete přesvědčit na těchto internetových stránkách. Že by tedy pád Arkony roku 1168 nebyl definitivním koncem?

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2006-12-13 17:59:10
Zdroj : http://rodna-vira.wz.cz/vira.htm
Sídlo : http://rodna-vira.wz.cz/

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk