obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamen Blíženci (ivel:Vzduch)
slezina./obrazky/YingYang.gifslezina
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Merk�r (Rozum)Venu�a (City)Mars (Sila)Jupiter (Pl�ny)Saturn (Obmedzenia)Ur�n (N�pady)Nept�n (Sny)Pluto (Zmeny)
Rak (starostlivos�, ochota pom�c�)Bl�enci (zvedavos� a rados� z odovzd�vania)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)Vodn�r (originalita, hlad po poznan�)B�k (rutina a d�vera v osved�en�)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Doba a místo vzniku astrologie

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokKľúčové slováKomentáre
A-   A+


Astrologie je bezpochyb jednou z nejstarších oblastí lidského poznání a její kořeny sahají do počátků vzniku lidstva. První lidé museli být fascinováni pohledem na noční oblohu, posetou bezpočtem svítících bodů, na jejichž pozadí plul stříbřitý Měsíc se stále se měnící tváří. Kolik staletí muselo uplynout něž si primitivní pozorovatel uvědomil, že se ve dne obloha nezmění, ale pouze svit Slunce přesvětlí hvězdy? Jakými asi cestami se postupovalo od fascinovaného pohledu ke spojení pohybu některých jasných bodů (dnes nazývaných planetami), mezi množstvím ostatních, se změnami odehrávajícími se na Zemi a dotýkajícími se přímo jejích obyvatel.

Kdo a kdy zpozoroval tyto malé posuny? Kdy a kde vzniklo základní astrologické pravidlo: "Jak nahoře, tak dole"? Mnoho otázek týkajících se počátků astrologie a dalších věd zůstává doposud bez uspokojivé odpovědi. Můžeme se opírat pouze o hypotézy, vzniklé na základě několika známých faktů.

Nejvšeobecnější, vědou akceptovaná teorie, která je uváděna ve většině prací o historii astrologie a astronomie uvádí, že astrologie vznikla mezi obyvateli Mezopotámie. Podívejme se tedy, jak vypadal proces jejího zrodu v souladu s touto hypotézou a posuďme nakolik ji lze považovat za věrohodnou.

Velká část historiků tvrdí, že v dobách, kdy lidský rozum ještě napůl dřímal, sumerští kněží stáli na svých pozorovatelnách a sledovali nebe. Největším objektem, který na něm pozorovali bylo nepochybně Slunce, které samozřejmě spojovali s teplem a životadárnou energií. Po mnoha létech pozorování zatoužili využít své poznatky o Slunci a naučili se předvídat nastupující období roku. Dalším cílem nebeského pozorování kněží byl ve shodě s vizí historie Měsíc. V jeho případě již spojitosti nebyly tak bezprostřední. Zajisté, kněz během pozorování jeho cyklických změn sledoval druhým okem svou ženu a všiml si analogického cyklu. Spojením obou pozorování dospěl k úsudku, že Měsíc je zobecněním ženské periody. Vědou uznávaná teorie tvrdí, že po jistém čase kněží postřehli dalších pět objektů, které se pohybovaly na pozadí bezpočtu hvězd. To byly planety, ve starověku označované jako "poutníci".

Jestliže předtím bylo zbožněno Slunce spolu s Měsícem, pak dalším logickým krokem bylo provést totéž s planetami. Je-li možné považovat sledování Slunce a Měsíce za obecný jev, ke kterému mohli dospět různí kněží na různých místech Země, pak v případě planet již dochází k prvnímu zpochybnění uvedené hypotézy. Proč by jednotliví kněží měli připisovat stejným planetám identické vlastnosti? A co více, proč by se měli představitelé různých národů z velmi od sebe vzdálených částí světa shodnout na stejných atributech planetárních bohů?

Podívejme se, jak se astrologie měla dále rozvíjet podle konvenčního obrazu své historie. Předpokládá se, že v určitých etapách byly vlastnosti planet sjednoceny a všeobecně přijaty. Následná pokolení knění-pozorovatelů prováděla složité výpočty cyklů Slunce a Měsíce, jež měly sloužit k určení doby setí, vytvoření kalendáře atd. Komplikované pozorování pohybu planet, které jim však nesloužilo k žádnému bezprostřednímu užitku, poskytovalo pouze zábavu pro rostoucí počet kněží, kteří získávali své znalosti proto, aby je potom využili pro ovládnání nevzdělaného lidu. Vědeckým světem přijatá hypotéza praví, že v dalším stádiu tito kněží z nedostatku jiné zábavy upírali zrak na oblohu a představovali si, že hvězdy v sobě skrývají podobizny různých podivných stvoření: škorpióny, býky, centaury. Když se Slunce, Měsíc nebo některá planeta vyskytovala na pozadí některé této konstelace, měl být její vliv podle kněží modifikován (přestože se neví proč). Aby kněží určili druh této modifikace, zapojili do svého pozorování přírodní události na Zemi: tektonické otřesy, výbuchy sopek, povodně a též neštěstí týkající se lidí: války, epidemie, hlad atd. Vzájemné korelace mezi uspořádáním nebe a takovýmito událostmi se měly postupně rozvíjet do astrologického systému předvídání budoucnosti. Je však takováto evoluce systému možná?

Kdyby astrologie vznikla tímto způsobem, jak se obecně myslí, pak by po jisté době bylo množství informací nahromaděných kněžími tak velké, že astrolog by ke všem nemohl mít přístup: astrologie, přestože by se mohla stát logickou, pozbyla by krásy, harmonie a vnitřních spojitostí, které má dnešní systém, a které chceme ukázat v dalších kapitolách. Ba co více, astrologie, kterou jsme zdědili po předchůdcích vlastně logická není, i když by se to očekávalo, pokud by skutečně vznikla spojením událostí na nebi a zemi. Například jaké logické důvody mohly vést ke vzniku tvrzení, že dítě narozné 18. března (Ryby) bude povahy mystické, umělecké, ústupné a jiné, narozené sotva o dva týdny později (Beran) bude popudlivé, v horké vodě koupané, přímo agresivní? Takže, buď byli starověcí Sumerové (v porovnání s jinými národy) ještě omezenější než si myslíme nebo "v jejich šílenství byla metoda".

Vědci tvrdí, že astrologie kráčela cestou evoluce právě tak, jako živé organismy, ačkoliv toto tvrzení nedokládají žádnými důkazy. Rozvoj myšlenky, náboženství, filozofie či pověry neprobíhá cestou pozvolného vývoje, ale spíše skoky. Jakákoliv teorie, či vědecká hypotéza ve svém nejobecnějším tvaru vzniká naráz, přičemž její tvůrce je často veden intuicí nebo dozná náhlého osvícení. To spočívá na spatření problému v celém globálu a jeho současném rozluštění v jediném okamžiku, přestože potom zcela jistě přijdou léta výzkumů, vypilovávání detailů a popisů danné teorie v obecně platných vědeckých kategoriích. Například Niels Bohr spatřil svůj model atomu ve snu a v tom okamžiku vznikla jeho hypotéza stavby atomu, kterou však uveřejnil teprve po mnoha složitých výzkumech a experimentech. Podobně Kekulé ze Stradonic měl sen o hadu požírajícím svůj ocas, což jej přivedlo k objevu benzenového jádra.

Současná věda výrazně straní názoru, že všechny vědecké systémy nauky byly nedokonalé a jediným způsobem jak vytvořit skutečnou vědu, byla kumulace faktů. Lavinovitý nárůst informací je v současnosti tak velký, že jejich přechovávání a zpracovávání se stalo problémem. Zárověň se předpokládá, že věda bude stále organizovanější a vnitřně provázanější - další mýtus, který lze svrhnout přečtením několika čísel jakéhokoliv vědeckého periodika.

Vraťme se však zpět ke genezi astrologie. Jaké jiné jsou možnosti, jestliže k jejímu vzniku nemohlo dojít tak, jak nám věda předkládá? Různé tradice nabízejí rozmanité koncepce vzniku astrologie. Mytologické verze obvykle odkazují na bohy jako tvůrce astrologie (zejména na egyptského Thovta a jeho helénský protějšek - Herma Trismegista). Kněz Benedykt Chmielowski ve svých Nových Athénách tímto privilégiem obdařil syny biblického Seta. Dnes, stejně jako v minulosti, se velká část astrologů odvolává na starověký Egypt jako zdroj tajemných věd, včetně astrologie. Egypťané pak měli získat její tajemství od záhadných mudrců Atlantidy. Ponechme stranou otázku existence Atlantidy a zamysleme se, zda byl Egypt vhodným místem pro zrod astrologie. Egypt v době staveb pyramid v Gize a velkých svatyň se nám na stránkách historických příruček jeví jako obraz vyspělé civilizace, která přes velmi pokročilou techniku nebyla schopna rozvinout vědu. "Starověká věda byla produktem stěží několika lidí a právě oni nebyli Egypťany" (O. Neugebauer, The exact sciences in antiquity). Na druhé straně je však známo, že egyptská astronomie byla na velmi vysoké úrovni. Jejich měření času bylo mnohem dokonalejší než babylónský či jakýkoliv jiný kalendář (vyjma kalendáře Mayů). Měli dva souběžně používané kalendářní systémy: jeden měl 365 dní a druhý na základě heliakických východů Siria 365,25 dne, čili byl stejně přesný jako kalendář gregoriánský, používaný před naším nynějším kalendářem. Zachovalo se mnoho egyptských map nebe, z nichž většina představuje tzv. horoskopy věčnosti, zachycující obraz nebe v okamžiku inagurace kalendáře. Důkladnost těchto nákresů umožňuje stanovit dobu, kdy k tomu došlo, na den letního slunovratu v roce 2767 př. n. l. Existuje též předpoklad, že ještě předtím byl v Egyptě používán stejně přesný kalendář, založený na heliakických východech jiné hvězdy: Spicy. Vzhledem k tomu, že došlo k záměně hvězdy, která byla ukazatelem běhu času, lze předpokládat, že starověcí egyptští kněží věděli o precesi bodů rovnodennosti.

Rovněž matematika, geometrie, architektura a některé další obory musely být v Egyptě velmi rozvinuty, aby mohlo dojít k tak monumentálním a znamenitým stavbám jakými jsou pyramidy či svatyně v Luksoru. Na téma pyramid v Gize již bylo napsáno mnohé. Velká část tohoto písemnictví se zabývá rozluštěním kódu, pomocí něhož egyptští mudrci ukryli v rozměrech pyramid snad veškeré své znalosti o minulosti a budoucnosti. Je v tom neuvěřitelně mnoho naivnosti a šarlatánství. Přesto stojí za to pozastavit se na chvíli nad astronomickými a matematickými údaji zachycenými v pyramidách. Z výzkumů prováděných profesorem Andrzejem Wiercińským, vynikajícím polským antropologem a badatelem nejstarších civilizací vyplývá, že rozměry pyramid skrývají numericky zakódované cykly oběhu planet a číslo 8. I jiní autoři tvrdí, že v pyramidách nalezli takové hodnoty, jako je hmotnost Země, velikost jejího poloměru či její vzdálenost od Slunce. L. Borchardt, jedna z největších autorit v této oblasti, zjistil v roce 1922, že velké pyramidy v Gize jsou tak dokonale orientovány vzhledem ke světovým stranám, že lépe bychom to nesvedli ani dnes. Copak mohou být všechny tyto údaje náhodné? Stejně jako fakt, že jedna chodba Cheopsovy pyramidy ukazuje přesně na místo, kde se na nebeské klenbě nacházela v době stavby tohoto pomníku Severka?

Je nepochybné, že egyptská astronomie byla již ve velmi vzdálené minulosti vysoce rozvinutá, ale není známo kdy a jakým způsobem dosáhla tak vysoké úrovně. Podobně je tomu i s jinými vědami. Prakticky vše, co je známo na téma egyptské medicíny pochází z devíti papyrů, navíc vážně poškozených. Jejich důkladné prostudování vedlo egyptology k překvapivému závěru, že nejsolidnější lékařská věda je obsažena v nejstarších papyrech, zatím co pozdější mají stále více prvků magie a přepjatostí. Že by se věda starověkého Egypta nerozvíjela, ale naopak degenerovala? Cožpak je astrologický systém uspořádaný Claudiem Ptolemaiem na počátku našeho letopočtu pouze mlhavou vzpomínkou na značně hlubší znalosti kněží z období budování pyramid?

Vědci tvrdí, že zájem starověkých Egypťanů o pohyb nebeských těles byl založen čistě na astronomii. Kdyby tomu tak skutečně bylo, šlo by o výjimku mezi všemi velkými civilizacemi světa. Faktem zůstává, že neexistují psané doklady, týkající se dávné egyptské astrologie. Je však rovněž pravdou, že tajemství architektury též nezůstalo zapsáno. Tvrdit na tomto základě, že Egypťané nikdy nic nepostavili, by bylo nesmyslem. Pouze to znamená, že kněží předávali svá tajemství výlučně ústním podáním, a to příslušně připraveným a vybraným osobám. Svědčí o tom výpovědi starověkých Řeků, kteří stejně jako později Římané velmi uznávali moudrost Egypta. Současně se však stále setkáváme s tvrzením vědců, že jeho obyvatelé byli "primitivními materialisty" (I. E. S. Edwards, The pyramids of Egypt).

Jak potom ale najít stopy prvotní egyptské astrologie? V průběhu posledních dvaceti let francouzský orientalista polského původu R. A. Schwaller do Lubicz po dlouhodobém výzkumu svatyně v Luxoru publikoval řadu knih, obsahujících neortodoxní vizi starověkého Egypta, v níž přední místo zaujímá astrologie. Bohužel zde nemůžeme uvést ani nástin jeho vývodů. Nejdůležitější však je, že podle de Lubicze starověcí Egypťané považovali celý svět za jediný celek, jehož každá část souvisela se všemi ostatními. Celý svět byl vyplněn vědomím, manifestujícím se na různých úrovních: to co je považováno za materii bylo chápáno jako forma vědomí a rovněž kategorie nazývaná rozum byla manifestací vědomí, ale na vyšší úrovni.

Zákony řídící tento svět se podle Egypťanů odzrcadlovaly ve stavbě člověka. Velké stavby, pyramidy a svatyně byly budovány na astronomickém základě, stejně jako na proporcích lidského těla. Tato velká architektonická předsevzetí nebyla podle de Lubicze výrazem přebujelých ambicí vládců, ale svým způsobem druh duševního cvičení, současně probouzejícího iniciativu těch, kteří byli příslušným způsobem zasvěcováni do tajů existence. Jinak řečeno, suchá astronomická fakta byla využívána k vyvolání určitého emociálního pocitu. Takováto astrologie byla očividně jiná, než ta, kterou známe dnes.

Egypťané též používali medicínskou astrologii. Ze středověkých rytin je známý tzv. člověk kosmický, čili lidská postava jejíž jednotlivé části těla odpovídají znamením zvěrokruhu (hlava - Beran, šíje - Býk, atd.). Schwaller de Lubicz prokázal, že svatyně v Luxoru byla vybudována na základě podobných záměrů. Po přiložení siluety člověka na plán svatyně nalezneme v částech stavby odpovídajících jednotlivým částem těla sochy, představující znamení zodiaku, analogické těm, které vystupují na kresbách člověka kosmického.

Vraťme se však k uvedené sugestivní vizi, že se věda starověkých Egypťanů v průběhu času nerozvíjela, ale naopak degenerovala. Jde o fenomén objevující se pouze na Nilu? Zdá se, že ne. Jiné starověké národy rovněž měly nezvyklé znalosti, zvláště v oblastech astronomie, překvapující současné badatele svou hloubkou. Nemůžeme zde uvést všechny příklady (lze je nalézt v publikacích věnovaných astroarcheologii), ale určitě stojí za to připomenout si několik faktů z neobvyklé mytologie Dogonů.

Dogoni jsou primitivním národem žijícím na území Mali. Není známo na jaké civilizační úrovni se kdysi nacházeli - možná že informace o jejich minulosti ukrývá písek Sahary. Co však je podstatné, jsou jejich kosmologické mýty, které přetrvaly do dnešní doby prostřednictvím ústní tradice pravděpodobně po tisíciletí v nezměněné podobě. Z těchto mýtů nezbytně vyplývá, že Dogoni nejen že znali základní údaje o naší planetární soustavě, včetně eliptického tvaru oběžných drah planet, ale věděli snad i více než současní astronomové o vzdálených kosmických objektech. Mytologie Dogonů se točí kolem Siria, kterého považují za dvojhvězdu - tento fakt je znám astronomům teprve několik let. A co více, Dogoni tvrdí, že Sirius B (čili průvodce ze Země viditelné hvězdy) má ještě svůj satelit. Existence Siria C je ve vědě pouze hypotetická, přestože některá astronomická pozorování to potvrzují. Dogoni znají též mnoho faktů, dostupných dnes odborníkům a zjištěných teprve relativně nedávno, jako například to, že Sirius B je tzv. bílý trpaslík, že Jupiter má čtyři měsíce, Saturn prstenec atd.

Přenesme se nyní na druhou stranu Atlantiku a podívejme se, jak vypadala astronomie dávných obyvatel Střední Ameriky. Prakticky veškeré znalosti o nebeských tělesech pocházejí v této části světa od Mayů, kteří je převzali od ještě starší kultury Olméků, o nichž však nevíme téměř nic. Mayové byli pravděpodobně nejlepšími astronomy a matematiky mezi starověkými civilizacemi. Znali nulu a poziční zápis čísel dávno před Indy a jejich kalendář svou přesností překonává i náš současný. Při měření času spojovali několik souběžných cyklů: 365-denní oběh Země, 584-denní oběh Venuše a 260-denní. Ten byl posvátný a v astrologii Mayů a později Aztéků měl zvláštní poslání. Jeho původ není dostatečně znám, ale může souviset s oběhem Měsíce nebo Venuše, či s dobou vývoje lidského plodu. Jeden z badatelů, Raul Nogiera, tvrdí, že jde o součinitel spojující periody oběhu jednotlivých planet a Měsíce.

Monumentální stavby a pyramidy Střední Ameriky, stejně jako v Egyptě, ukrývají ve svých rozměrech informace o člověku a vesmíru. Byly však astronomické znalosti Mayů využívány způsobem, který bychom mohli nazvat astrologickým? "Je potřeba se zamyslet nad přístupem Mayů k astronomickým pozorováním, který byl odlišný od přístupu současných astronomů. Kněží Mayů nepřistupovali k astronomii jako k exaktní vědě, ale spíše ji používali v rámci svého mystického a magického přístupu k přírodě. (...) což je spíše metoda astrologů, než astronomů" (Johanna Broda de Cases, The Mexican Calendar).

Nejsme schopni pohovořit tu podobným, ba ani mnohem zkrácenějším, způsobem o ostatních civilizacích starověku. Je však potřeba říci, že většina z nich (ne-li všechny) měla astronomické znalosti na poměrně vysoké úrovni a tyto byly využívány způsobem astrologickým (přestože ne vždy v dnešním slova smyslu). Čínská pozorování komet, kosmologická chronologie Indů či přesné megalitické pozorovatelny v Stonehenge a Carnacu - toť pouze několik příkladů. Současná astrologie dělí lidskou historii na velké úseky po přibližně 2160 letech. Tak dlouho totiž trvá přesun jarního bodu rovnodennosti způsobený precesí z jednoho souhvězdí zodiaku do druhého. V době asi 4000 let př. n. l. skončila epocha Blíženců a započala epocha Býka, neboť bod jarní rovnodennosti se přesunul do jeho znamení. Téměř současně se po celém světě začínají objevovat vyobrazení býka. Lze je nalézt v egyptském kultu Apise a Hathora, na reliéfech v Mezopotámii, na malbách minojské Kréty, na pečetích z Mohendžo-daro i v evropských jeskyních. Že by se jednalo o náhodu? Pak by tomu tak muselo být i kolem roku 2000 př. n. l., kdy vyobrazení býka ustupují a uvolňují místo symbolu berana, jehož je plná Bible, v Egyptě se rozvíjí kult Amona s hlavou berana. Býk je v astrologii znamením zemským, dokonale odpovídajícím monumentálnosti pyramid, zikkuratů a staveb megalitické Evropy. Beran astrologicky náleží k živlu ohně, jehož symbolika je evidentní v průběhu celých dvou tisíciletí před naším letopočtem. První křesťané se prokazovali symbolem ryby, což je běžně vysvětlováno tím, že řecké slovo pro označení ryby tvoří zkratku slov "Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel" (Iesos CHréstos Theú Yios, Sóter, tedy ICHTYS). Je to však postačující vysvětlení? Mějme na paměti, že první symbol ryb se objevuje už v rímských katakombách okolo roku 50 n.l., kdežto právě titul sotér je prokazatelně používaný až po roce 65 n.l.. Na přelomu letopočtu totiž započala epocha Ryb, pojících se k vodnímu živlu (při křtu se kropí vodou) a svým astrologickým charakterem se shodujících s duchem křesťanské víry. Vypadá to tedy tak, jako by všechny starověké národy s vysokým stupněm civilizace se přizpůsobovaly, více či méně vědomě, požadavkům vnucovaným jim astrologií!

Výše vzpomínaný prof. Andrzej Wierciński se domnívá, že všechny prastaré civilizace naší planety vyznávaly jedinou víru, kterou nazývá astrobiologickou. Tato víra pravděpodobně vznikla v okolí Iberského poloostrova nebo severní Afriky mezi tvůrci velkých megalitických kultur. Umístění zdroje civilizace do těchto míst přivádí na mysl legendární Atlantidu s níž tradice spojuje počátky astrologie a veškerých znalostí. Z těchto míst pronikaly idee astrologie jednou stranou na východ do Egypta, Indie a Číny a druhou stranou na americký kontinent, kde se opětovně setkávaly s čínským vlivem. Některé zásady astrobiologické víry, důležité z hlediska pradějin astrologie, zformuloval prof. Wierciński následovně:

* skutečnost je permanentní změna, oživená, zbožněná a zosobněná, současně podléhající periodické a cyklické transformaci;
* v této skutečnosti hrají zvláštní roli dvojice protikladů, které následně generují ve shodě s kardinálními body rozdělení všech věcí a procesů do čtveřic;
* důležité je také dělení na 3, 7 a 12, vztahující se k symbolické stavbě vesmíru;
* veškeré procesy na Zemi jsou generovány a regulovány spolupůsobením rytmické aktivity kosmických sil, jejichž uspořádání se promítá do pohybu nebeských těles po obloze, zvláště pak Slunce, Měsíce a viditelných planet, vůči určitým souhvězdím a bodům horizontu;
* člověk žijící na Zemi je dokonalým obrazem makrokosmu; je považován za svého druhu soubor čoček, koncentrujících různé síly kosmu, čili jeho psychofyziologická konstituce je Imago Mundi (obrazem světa).

Tyto zásady jsou pokračováním základních astrologických předpokladů a jak uvidíme v dalších kapitolách, symbolika čísel 2, 3, 4, 7 a 12 je velice důležitá (podobně je tomu i v esoterických kultech všech kultur světa). Wiercińského model astrobiologického náboženství je plně v souladu se symbolickou interpretací Egypta provedenou Schwallerem de Lubicz. Takovýto esoterický systém symbolicko-náboženské astrologie se samozřejmě velice liší od naivního obrazu počátků astrologie, uváděného převážnou většinou publikací z této oblasti, a tím je i vzdálenější ideám současných horoskopických koutků v populárním tisku či činnosti astrologů pracujících výlučně na počítačích.

Astrologie, byla hlavním světonázorem, na jehož základě vznikaly a rozvíjely se největší civilizace starověku. Její přesná pravidla a její účel však zatím zůstávají neznámy, čehož hlavní příčinou je fakt, že na toto téma se nedochovaly žádné písemné doklady. Rekonstrukci tohoto vysoce abstraktního systému astrologie by však bylo možno provést na základě důkladných výzkumů zbytků architektury a umění nejstarších dob. Kdyby se jich ujali specialisté různých vědních oblastí - archeologie, kunsthistorie, lingvistiky a také astronomie, medicíny a psychologie, mohly by tyto výzkumy přinést pozitivní výsledky. Uskutečnění tohoto předsevzetí se však nezdá být v dohledné době příliš reálné a práce s podobným cílem provádějí pouze izolovaní badatelé jako např. Schwaller de Lubicz či A. Wierciński, setkávající se nejčastěji s lhostejností nebo přímo s nepřátelstvím většiny vědců.

Kdy a proč se však astrologie nábožensko-filozofická přeměnila na systém předpovídání budoucnosti a toho, co by bylo možno nazvat popisem osobnosti? Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme si nejprve připomenout a poněkud rozšířit již dříve naznačená pojetí jednotlivých úrovní astrologie.

Nejvyšší úrovní je abstraktní filozofický systém, provozovaný ve starověku, a poté pouze nemnoha středověkými a novodobými astrology, opírajícími se o skoupé tradované odkazy a snažícími se jej věrně obnovit. Astrologie na této úrovni představuje určitý model vztahu k životu a okolnímu světu, který je stejně jako jiné filozofické systémy jakousi mapou jak světa, tak i člověka, a její definice nepodléhají vědecké verifikaci.

Na poněkud nižší úrovni leží astrologie psychologická a medicínská, jejímž cílem je popis charakteru osob a diagnostika chorob. Možnost jejího bezprostředního přenosu do fyzického světa dovoluje podrobovat ji vědeckým výzkumům za účelem potvrzení nebo zavržení jednotlivých tvrzení.

Konečně třetí úroveň tvoří astrologie věštecká, jejíž zdegenerovanou formou jsou tzv. novinové horoskopy. Ve své nejlepší podobě představuje umění předvídat určité psychické stavy, pozitivní i negativní, a tím ryze subjektivní pocity. Jako taková nemůže být zkoumána vědeckými metodami, neboť ty mají význam pouze v případě jevů objektivních.

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2006-11-18 12:08:46
Zdroj : http://www.inext.cz/astrologician/dobastro.htm
Sídlo : http://www.inext.cz/astrologician/

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk