obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamen Panna (ivel:Zem)
tenk revo./obrazky/YingYang.giftenk revo
Dorastajca Luna je dnes v znamen Škorpión (ivel:Voda)
Dorastajca Luna je dnes v znamen Škorpión (ivel:Voda)
Merk�r (Rozum)Venu�a (City)Mars (Sila)Jupiter (Pl�ny)Saturn (Obmedzenia)Ur�n (N�pady)Nept�n (Sny)Pluto (Zmeny)
V�hy (kr�sa, rovnov�ha, spravodlivos�)Lev (rados� z tvorenia, ve�korysos�)Baran (schopnos� spont�nneho nad�enia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)B�k (rutina a d�vera v osved�en�)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Nová fascinující kniha Dr. Stanislava Grofa

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokKomentáre
A-   A+


Milí přátelé, toto je kniha, kterou určitě přečtete jedním dechem. Jsou v ní totiž fascinující příběhy popisující různé události profesionálního i osobního života autora knihy Stanislava Grofa, M.D., Ph.D., které jej přiměly zavrhnout skeptický a materialistický vědecký pohled na život a přijmout duchovní filozofii Dálného východu a mystické pojetí světa.

“Stanislav Grof je průkopnický psychiatr, světově proslulý pro svůj obrovský přínos oboru psychoterapie (jak pomocí technik používajících LSD, tak i holotropním dýcháním), který rovněž rozšířil vědecké paradigma pojímající vážně duchovní a transpersonální dimenze reality. Jsem přesvědčen, že tato kniha bude uznána za průlomové dílo pro přechod k nové kosmologii naší doby.“ – Ralph Metzner, PH. D., profesor psychologie

Kniha se jmenuje Když se nemožné stane s podtitulem Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí.

„Freud rozsvítil světlo v několika místnostech vědomí, stejně tak jako Jung, Grof ale v celém domě.“

James Fadiman, PH.D.

Jsou to fascinující příběhy, které obsahují Grofův půl století trvající průzkum oblastí, které konvenční psychologie dosud nezmapovala. Od prvního zážitku s LSD, který dr. Grofovi poskytl záblesk kosmického vědomí, až po jeho zatím nejčerstvější dílo Holotropní dýchání, i tato kniha zkoumá fascinující pokusy v oboru astrální projekce, pozoruhodné případy synchronicity, upamatování se na vlastní porod a prenatální život, přežití vědomí po smrti a mnoho dalších témat. Při jejím čtení se nám naskýtá úchvatná možnost vypravit se za hranice běžného vědomí, která každopádně otřese základy toho, co jsme doposud považovali za realitu, a nabídne nový pohled na náš lidský potenciál.

První část knihy se skládá z povídek, jejichž společným rysem je to, že se v nich vyskytuje jev, který C. G. Jung nazval synchronicita, tedy vysoce nepravděpodobná náhoda, jíž nelze vysvětlit principem příčinné souvislosti, tedy principem, který je základním stavebním kamenem západního vědeckého myšlení.

Druhá, třetí a čtvrtá část knihy obsahuje příběhy, které zpochybňují současné vědecké chápání podstaty paměti a jejích hranic. Patří sem například prožitkové sekvence zachycující události z lidských dějin uložené v archívech kolektivního nevědomí, jak je popsal Carl Gustav Jung, vzpomínky na minulé životy a prožitkové identifikace s příslušníky jiných živočišných druhů.

Pátá část knihy přináší příběhy ilustrující úkazy, jimiž se tradičně zabývají parapsychologové, tedy telepatie, jasnovidectví, psychometrie, prožitky astrálních říší, komunikace s odhmotněnými entitami a duchovními průvodci, setkání s archetypálními bytostmi, channeling, úkazy dokazující přečvahu mysli nad hmotou – siddhis či prožitky mimotělesné, při nichž odhmotněné vědomí přesně vnímá jak okolní, tak i vzdálené prostředí.

Zvláštní kapitola této knihy – 6. část je věnována příběhům popisujícím poznatky zpochybňující ty nejzákladnější předpoklady psychiatrie hlavního proudu, týkající se podstaty psychotických epizod, považovaných v dnešní době za projevy vážných duševních chorob. Zahrnuje též popis překvapivě příznivých výsledků velice neobvyklých a kontroverzních přístupů k léčbě.

Ukázka z knihy:

Hra vědomí

Swami Muktananda a siddha jóga

V průběhu let jsme se při naší práci setkali s celou řadou pozoruhodných synchronicit a spoustu jich zároveň zažili osobně. Někdy to byly události ojedinělé, jindy probíhaly v celých řetězcích a uskupeních. Pamatujeme ale v našem životě obobí osmi let, kdy jsme se setkávali se synchronicitami v našem vlastním životě i v okolním světě v hromadném měřítku. Blo to období, kdy jsme se často vídávali se Swamim Muktanandou, indickýcm duchovním učitelem, hlavou starobylého řádu siddha jogínů. Když jsme se v roce 1975 s Christinou v Big Suru seznámili a začali spolu žít a pracovat, Christina byla Muktanandovou studentkou a horlivou stoupenkyní. Seznámila se s ním, když se zastavil v Honolulu při svém prvním světovém turné v doprovodu Ram Dasse, slavného harvardského profesora psychologie a psychedelického průzkumníka, který se stal duchovním hledačem a učitelem.

Christina v té době prožívala hluboké probuzení kundalini, které začalo při porodu prvního dítěte Nathaniela a ještě zesílilo a prohloubilo se o dva roky později porodem dcery Sáry. Podle jogínské tradice je kundalini, zvaná též hadí síla, tvůrčí kosmickou energií ženské povahy odpovědnou za stvoření vesmíru. Projevuje se v jemnohmotném nebolo energetickém těle, v prostoru, který prostupuje a proniká hmotným lidským tělem a zároveň jej obklopuje. V latentní podobě sídlí v sakrální oblasti na konci páteře. Název kundalini znamená doslova “svinutá” a obvykle bývá znázorňovaná jako had třiapůlkrát obtočený kolem lingamu, tedy symbolu mužské tvůrčí síly. Tuto dřímající energii lze probudit meditací, určitým typem cviků, zákrokem zkušeného duchovního učitele (gurua) nebo k tomu dochází i z neznámých příčin.

Probuzená kundalini, zvaná šaktí, proudí vzhůru kanálky jemnohmotnéhop těla, kterým se říká nádí. Jak stoupá, čistí stopy starých traumat a otvírá centra paranormálních a duchovních energií zvaných čakry. Probuzení kundalini tak přináší léčebné a duchovní probuzení a příznivou proměnu osobnosti. Tento proces, ačkoli vysoce ceněný a v jogínské tradici považovaný za blahodárný, není bez nebezpečí a vyžaduje odborné vedení gurua, který sám už má kundalini plně probuzenou a ustálenou. Nejdramatičtějším znakem probouzející se kundalini jsou tělesné a psychické projevy zvané kríje. Jsou to intenzivní pocity energie a horka proudícího vzhůru po páteři, provázené prudkým třesem, křečemi a svíjením.

Psychický stav může vykazovat a dočasně být i ovládán mohutnými vlnami emocí zdánlivě neopodstatněných jako jsou úzkost, hněv, smutek, radost a extatické vytržení. To vše mohou provázet vize zářivého světla či různých archetypálních bytostí a nejrůznější niterně vnímané zvuky. Mnoho lidí, u nichž tento proces probíhá, mívá též hluboké prožitky, které vypadají jako vzpomínky z minukých životů. Obraz takovýchto stavů dotváří bezděčné a často neovladatelné projevy, jakými jsou mluvení v různých jazycích, prozpěvování neznámých písní či posvátných vzývání ( mantry), zaujímání jogínských pouic (asány), gest (muder) a napodobování různých zvířecích zvuků a pohybů.

Swami Muktananda měl renomé dokonalého mistra a vynikajícího jogína pracujícího s kundalini, který u svých žáků dokáže probuzení duchovní energie vyvolat. O tom, že hodlá navštívit Havaj, se Christina dozvěděla od přátel a rozhodla se spirituální semináře nazýval. Při jedné meditaci na tomto semináři od něj Christina dostala šaktipat , což je sanskrtské označení pro přenost duchovní energie od mistra, zprostředkovaný dotekem, pohledem, či dokonce i jen myšlenkou. U Christiny k tomuto mohutnému energetickému přenosu došlko, když na ni Muktananda pohlédl a jejich oči se setkaly. V tom okamžiku ucítila pronikavý jakoby světelný proud vyzařující z guruových očí, který ji udeřil mezi oči v bodě, kam duchovní tradice kladou “třetí oko”. To u ní vyvolalo intenzivní kríje, vlny mohutných emocí a chvění.

Prožitek s Muktanandou Christinin proces probuzení kundalini značně posílil, ačkoli, když se s ním seznámila, byl již v plném proudu. Byl to i začátek velice důležitého vztahu s tímto pozoruhodným siddha jogínem, který trval až do roku 1982, kdy Muktananda ve věku 74let zemřel. Po víkendovém semináři nabídla Christiina Muktanandovým přívržencům jako meditační místo svůj malý honolulský byt, kde po rozvodu žila s dětmi Thanem a Sárou. Muktananda její nabídku přijal, byt navštívil a požehnal mu jako meditačníému ccentru diddha jógy. I poté, co se Christina rozešla s manželem a z Havaje se odstěhovala, snažila se využít jakékoli příležitosti se se svým učitelem znovu setkat.

Krátce poté, co jsme s Christinou spolu začali v Esalenu žít, přijel Swami Muktananda na několik měsíců do oblasti sanfranciského zálivu, do svého ašrámu v Oaklandu u San Fanciska. Z Oaklandu to trvá přibližně jen tři hodiny jízdy do Big Suru, kde jsme žili, a tak Christina této příležitosti využila a zamluvila pro nás dva u tohoto svého duchovního učitele osobní pohovor neboli daršan. Jak jsem zjistil později, nebyla si jistá, zda bude Swami Muktananda s naším vztahem souhlasit, a chtěla to zjistit. To jsem plně chápal. Vzhledem k tomu, že jsem byl “transcendentálním hédonikem”, jak jsem často z legrace sám sebe nazýval, konvenčním indickým měřítkům pro střídmého duchovního hledače jsem příliš neodpovídal. Nebyl jsem vegetarián, měl jsem rád sex a vědělo se i o mé práci s LSD a dalšími psychedelickými látkami

O Swamim Muktanandovi jsem slyšel už předtím, než jsem se s Christinou seznámil a zběžně prolistoval rukopis jeho autobiografie nazvaný Guru, později změněný na Hru kosmického vědomí. Jet za ním do Oaklandu ve mně nevyvolávalo žádné zvláštní nadšení, protože jsem z něj měl pocity poněkud smíšené. Dva moji přátelé se totiž obrátili k siddha józe a vůči Muktanandovi se projevovali způsobem, který mi připadal jako zanícená a nesoudná oddanost. V žádném případě nedělali Muktanandovi a vlivu, jaký na své stoupence měl, dobrou reklamu. Jejich chování se drasticky změnilo poté, co se zúčastnili Muktanandova intenzivního víkendového semináře, a vyvolalo v Esalenu velké pozdvižení. Místo aby se zabývali tématem, které v esalenském katalogu ohlásili, přinesli si do seminářů bubínky a činely a pokusily se účastníky zapojit do mnohahodinového prozpěvování “Šrí Guru Gítá”, “Óm Nama Šivája” a dalších zbožných hinduistických popěvků.

Joga oddanosti (bhakti jóga) mou oblíbenou duchovní praxí nikdy nebyla. Podle starobylé indické tradice lidé odlišných osobností potřebují a volí i odlišné typy jógy. Zatímco Christina bezpochyby dávala přednost bhakti józe, tedy přístupu, jenž klade důraz na oddanost guruovi, mě velmi přitahovala džána jóga, tedy duchovní přístup, jenž stimuluje intelekt až k mezím, kde je nucen se vzdát. Cítil jsem hluboké souznění i s rádža jógou, což je systém zaměřený na psychologickou experimentaci a na přímý prožitek božství. Ochotně jsem přijímal i karma jógu, tedy jógu ve službách pro jiné, shromažďující karmické zásluhy, zatímco bhakti jóga se na mém žebříčku hiearchie hodnot nacházela na stupni velice nízkém. Ale jelikož jsem svou povahou velice zvídavý, mé výhrady vůči praktikám oddanosti nepřevážily nad mým zájmem seznámit se s guruem siddha jógy Muktanandovaformátu. A také jsem věděl, že tento daršan má pro Christinu velký význam. Jak jsme se k oblasti sanfranciského zálivu blížili, Christina mi o svém duchovním učiteli vyprávěla všelijaké pozoruhodné příběhy, aby mě na setkání připravila. Čas potřebný k tomu, abychom dojeli z Big Suru do Oaklandu, jsme ale přecenili, protože to nebyla naše obvyklá trasa, a k ašrámu jsme tudíž dorazili přibližně o dvacet minut dřív.

Zatímco jsme seděli v autě a čekali na daršan, povídali jsme dál o Swamim Muktanandovi. V jednu chvíli se Christina zmínila o tom, že její guru patří k šaivitům, jak se stoupenci Šivy nazývají. To mě zaujalo a můj zájem jej poznat to podnítilo. Věděl jsem, že mezi metody, které šaivité používají k navození změněných stavů vědomí, patří i polykání hašiše a semen durmanu. Rovněž jsem Šivu považoval za svůj nejdůležitější osobní archetyp, protože oba mé nejhlubší a nejsmysluplnější prožitky, které se mi kdy v psychedelických sezeních přihodily, se týkaly právě tohoto indického božstva. jak jsme tam ak čekali, popsal jsem Christině oba tyto prožitky poněkud obšírněji.

První setkání se Šivou se mi přihodilo v jednom mém počátečním sezení s LSD, když jsem ještě žil v Praze. Jeho první čtyři hodiny jsem strávil v pporodním kanálu a znovu prožíval porodní trauma. Jak jsem se z porodního kanálu vynořoval celý potlučený, zakrvácený a s pachutí poševních výměšků v ústech, zjevila se mi děsivá hinduistická bohyně Kálí a prožil jsem naprostou a bezpodmínečnou kapitulaci před silou ženského principu ve vesmíru. V tom okamžiku jsem spatřil obrovskou postavu Bhajravy, tedy Šivy ve své destruktivní podobě, jak se nade mnou tyčí. Připadal jsem si, jako kdyby mě nohou rozšlápl na mastný flek někde na nejhlubším dně vesmíru. Bylo to naprosté zničení toho, co jsem tehdy považoval za svoji identitu, otřesná smrt těla i ega. Ale když jsem se stal ničím, stal jsem se vším. Měl jsem pocit, že se rozpouštím ve světelné záři nepopsatelné síly a úchvatné krásy. Uvědomil jsem si, že prožívám to, co se ve starobylých indických posvátných knihách nazývá jednotou Átmana a Brahmana.

K mému druhému setkání se Šivou došlo o mnoho let později, při mém vizionářském hledání (vision quest) ve ventanské divočině kalifornského Big Suru. Při sezení s LSD, které probíhalo přes noc a konalo se u vodopádu v sekvojovém údolí, jssem měl vizi obrovské archetypální řeky, představující čas a pomíjivost všeho stvoření. Tekla pozpátku do zdroje veškeré existence – majícího podobu obrovské koule vyzařující energii, jež byla vědomá a obdařená nezměrnou inteligencí a byla zároveň tvůrčí i ničivá. Slyšel jsem podmanivý zvuk a okamžitě jsem věděl, že je to dambaru neboli buben Šivy Bhajravy - tedy ničitele, který všemu stvoření přikazuje, aby se vrátilo, odkud vzešlo.

Před očima se mi odvíjely dějiny země a vesmíru. Jako v neuvěřitelně zrychleném filmu jsem viděl vznik, vývoj a zánik galaxií a hvězd, jakož i živočišných druhů, kultur a dynastií a jejich zrod, rozkvět i úpadek. nejpozorohudnější scénou tohoto sezení byl průvod dinosaurů všech tvarů a velikostí, vcházejících po miliónech let existence do Řeky času a mizejících v ní. Celou touto úžasnou scenérií se jako nádherný kosmický hologram prolínala obrovká postava Šivy Natarádži, Pána kosmického tance, tančicího vesmírný tanec. Když se rozednilo a pozornost jsem přenesl od svého vnitřního světa k neuvěřitelné kráse okolní přírody, ještě po mnoho hodin mi v uších zněl svůdný a neodolatelný zpěv “Óm, Hˇaré Óm, Haré Óm, Šrí Óm”, který jsem slyšel po celou dobu tohoto nezapomentutelného prožitku jako leitmotiv Řeky času.

Dopověděl jsem Christině o těchto dvou prožitcích, které mi změnily život, a právě v tu chvíli nadešel čas našeho daršanu. Jak jsme vstoupili do místnosti a pohlédl jsme na Swami Muktanandu, jeho neobvyklý vzhled mě zarazil. Na hlavě měl teplou červenou lyžařskou čepici, na očích velké tmavé brýle a oblečen byl v lunghi – v dlouhém oranžovém rouchu. V pravé ruce držel svazek pavích per, silně provoněných výtažkem ze santalového dževa, jak jsem později zjistil. Uhodit lidi těmito pavími pery byl jeden z oblíbených způsobů, jak Swami Muktananda šaktipad uděloval.

Bába, jak jej jeho stoupenci s oblibou nazývali, mi řekl, ať se posadím vedle něj, a otočil se ke mně. Poté si sundal tmavé brýle, což dělal jen elmi zřídka, a zblízka se mi zahleděl do tváře. Ztěsné blízkosti jsem viděl jeho široce rozšířené zorničky, které jako by se mu na očních bulvách volně vznášely, což byl úkaz, který jsem vídal u pacientů po vysoké dávce LSD. Zaostřeným pohledem se mi díval do očí a zkoumal je s pečlivostí oftalmologa. A jako shrnutí svého profesionálního pozorování pronesl větu, při níž mě zamrazilo: “Vidím, že jste člověk, který spatřil Šivu.”

Z této pozoruhodné synchronicity se mě zmocnil úžas. Muktanandovo prohlášení zaznělo pouhých pár minut poté, co jsem Christině pověděl o svých prožitcích Šivy a o jejich významu pro můj život. Bylo zcela vyloučené, aby o nich Muktananda cokoli věděl, pokud by informace čerpal z běžných zdrojů. Sotva se dalo uvěřit, že jde o pouhou bezvýznamnou shodu okolností. Pravděpodobnost, že se stane je ouhou náhodou něco tak pecifického jako toto, byla tak mizivá, že se to dalo prakticky vyloučit. To, co se právě stalo, jsem si dokázal vysvětlit jen dvěma způsoby. Swami Muktananda buď musel mít paranormální přístup k informacím o okolním světě, nebo být součástí pole, v němž se projevují smysluplné synchronicity v jungovském slova smyslu.

…”Vím, že pracujete s LSD,” řekl mi prostřednictvím tlumočnice Mltim mladé Indky, kterou o mnoho let později jmenoval svojí nástupkyní pod jménem Swami Čitvilasananda. “U nás děláme něco velice podobného, ale s tím rozdílem, že v siddha józe lidi učíme nejenom dostat se vysoko, ale také tam umět zůstat”, prohlásil směle. “S LSD můžete mít úžasné prožitky, ale pak vystřízlivíte. V Indii je mezi bráhmany a jogíny mnoho seriózních duchovních hledačů, kteří ve své duchovní praxi posvátné rostliny používají rovněž,” pokračoval Swami Muktananda, “ale ti vědí, jak se to má dělat správně.”

…Vcelku se zdálo, že daršan dostává podobu téměř profesionální výměny informací o “posvátných technikách”. Pak ale situace nabrala náhlý a neočekávaný zvrat. Bez jakéhokoliv upozornění nebo varování se Muktananda prudce natáhl po růžové plechovce s nápisem Allmond Rocca, kterou měl na stolku vedle sebe. V ašrámu bývala vždycky spousta sladkostí, protože jak Bába vysvětlil, Šakti, božská ženská energie, má ke sladkostem velmi blízko. Amrit, dobře zásobený ašrámový bufet, překypoval nejneuvěřitelnějšími cukrovinkami všeho druhu. Muktananda vylovil z plechovky dva kousky cukroví, obratně je rozbalil a nacpal mi je do pusy, přičemž mě zároveň silně pleskl po obou tvářích a na čelo a ještě mě kopl do holení.

Potom se postavil a jasně tak dal najevo, že daršan končí. Když už jsme vycházeli ze dveří, podíval se na Christinu a na mě a řekl: “Chystáme dva intenzivní víkendové semináře o kašmírském šivaizmu. Oba vás zvu jako své hosty.” Než jsem vyšel z pokoje, významně na mě pohlédl a pravil: “To vás bude velice zajímat.” V té době jsem o kašmírksém šivaizmu nevěděl vůbec nic. Z názvu jsem pouze usoudil, že toto učení má něco společného s Šivou a s kašmírem. Muktanandovi jsme tedy poděkovali, rozloučili se a z místnosti, kde daršan proběhl, jsmepřešli do rozlehlého ašrámového meditačního sálu.

Před daršanovou místností stál početný dav lidí čekajících, až vyjdeme. Zdálo se, že většinu z nich k siddha józe přivedly jejich vlastní psychedelické prožitky. Domnívali se, že moje debata s Muktanandou obsahovala i otázky týkající se psychedelik, a chtěli ědět, jestli se na toto téma nějak vyjádřil. Musel jsem projít uličkou těchto lidí a ti mě zasypávali otázkami typu: “O čem jste mluvili? Řekl Bába něco o LSD? Myslí si Bába, že užívání psychedelik je správné?”

Abych se ale věnoval společnosti, na to jsem neměl ani pomyšlení. Vnímal jsem v těle jakési divné pocity, a měl jsem dojem, že mi něco víří v hlavě. Omluvil jsem se, a z davu se vymanil a uchýlil se do nejvzdálenějšího kouta meditačního sálu. Tam jsem si sedl se zkříženýma nohama, záda vtlačil do rohu místnosti a zavřel oči. Měl jsem pocit, že to bude ten nejlepší způsob, jak správně vstřebat, co se mi dělo.

O siddhovských jogínech se říká, že v člověku umějí probudit hlubší paranormální energii prostřednictvím šaktipatu, a věděl jsem, že to, co se mnou Muktananda udělat, do této kategorie patří. Neočekával jsem však ze své strany žádnou výraznou reakci, jelikož jsem se nepovažoval za nijak zvlášť sugestivilního. Tehdy jsem si ani nemyslel, že cokoli jiného než silná dávka psychoaktivní drogy by mi dokázalo jakkoli významně vědomí změnit. Avěděl jsem rovněž z literatury a od Christiny, že typickou reakcí na šaktipat bývají kríje – silné emoce, bezděčné zvuky a dramatické motorické reakce. Má vlastní reakce mě alepřekvapila.

Jakmile jsem zavřel oči, za vteřinu jsem se ocitl ve stavu naprosté nicoty a prázdna a tato prázdnota dosahovala až kosmickcýh rozměrů. Tento stav bych mohl popsat i tak, že jsem měl pocit, jako bych se vznášel v mezihvězdném prostoru někde na půl cesty mezi Zemí a Alfa Centauri. Takovýto popis však zachycuje tento prožitek jen velmi povrchně a nevyjadřuje pocit hlubokého míru a klidu, jaký tento stav přinášel, včetně pozoruhodných metafyzických vhledů s ním spojených. Cítil jsem, že jsem ve stavu, jenž přesahuje veškerou polaritu, a že jsem se dobral úplného pochopení existence. Měl jsem pocit, že tato kosická prázdnota v sobě nějakým způsobem nese tajemství stvoření. Když jsem oči zase otevřel, zjistil jsem, že uběhla už více než hodina, kdy daršan skončil.”

…co dodat?

Milí přátelé, pokud i vy hledáte vědění, moudrost a poznání schované v těch nejskrytějších hlubinách své duše, tato kniha vám značně rozšíří obzory a určitě vás bezmezně nadchne.

Přeji Vám krásné zážitky při čtení i při zkoumání svého vlastního nitra.

Sofie

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2012-03-17 13:33:21
Zdroj : http://www.novoucestou.cz/?p=21222#more-21222
Sídlo :

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk