obrazky/ee_logo_fb.pngobrazky/fialovy_plamen_fb.png
Slnko je dnes v znamen Blíženci (ivel:Vzduch)
pca./obrazky/YingYang.gifpee
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Dorastajca Luna je dnes v znamen Váhy (ivel:Vzduch)
Merk�r (Rozum)Venu�a (City)Mars (Sila)Jupiter (Pl�ny)Saturn (Obmedzenia)Ur�n (N�pady)Nept�n (Sny)Pluto (Zmeny)
Rak (starostlivos�, ochota pom�c�)Bl�enci (zvedavos� a rados� z odovzd�vania)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)Vodn�r (originalita, hlad po poznan�)B�k (rutina a d�vera v osved�en�)Ryby (intu�cia, empatia, fant�zia)Kozoroh (zodpovednos�, d�slednos�)
Tip: Nastav kurzor myši a počkajSpoznaj Sám Seba
 
 
 
 
http://toplist.sk/count.asp?id=1136761&logo=mc
./large/obrazky/hand_prev.gifpredchádzajúci článok      nasledujúci článok./large/obrazky/hand_next.gif
Súfismus aneb islámská mystika

Článok je zaradený do kategórií:
ČlánokKľúčové slováKomentáre
A-   A+


Súfismus, stará mystická tradice islámu, se vyznačuje svou duchovní hloubkou, otevřeností a tolerancí. Je založena na hledání duchovní pravdy, což postupně vede k prozření srdce a mysli Súfího. Zatímco ostatní větve Islamu se zaměřují především na obecně srozumitelné aspekty náboženství, súfismus je založen na přímém vnímání Pravdy neboli Boha skrze mystické postupy založené na lásce k Němu. Súfismus ztělesňuje množství kultur, filozofií, učení a podstatu esoterického poznání. Súfijové jsou aktivní v rozličných skupinách s velkou rozmanitostí názorů. Jejich řády mohou vycházet z šíitského islámu, sunnitského islámu, z obou dohromady nebo z žádného z nich.

Jako duch sjednocený s Duchem hledá mystik svůj nový vztah ke světu. Hodnoty, které zastává svět, a které možná zastával i on sám, než se vydal na cestu, se při srovnání s absolutním Božstvím proměňují v prach. Zcela nepodstatným se stává majetek, ale též úspěch, štěstí, zdraví --- to všechno jsou statky založené na pozemských, tedy pomíjivých a nepodstatných věcech, které sice mohou být příjemné a užitečné, ale tváří v tvář Bohu neobstojí. To neznamená, že mystik by se snažil zbavit všeho od hmotného majetku až po své zdraví, ale že ztráta těchto statků je pro něj stejně lhostejná, jako jejich nabývání či trvání.

Mnohem důležitější jsou pro mystika duše jiných lidí, které narozdíl od neživých věcí mají podíl na věčnosti. Z vyprávění se dovídáme, že domy súfíů, jimž osud nadělil víc hmotného jmění než ostatním, se proměňovaly v útočiště všech potřebných, v noclehárny bezdomovců, jídelny hladových a ozdravovny nemocných; protože však význam lidské duše je dán její schopností vydat se na cestu k Bohu, spočívá pomoc, kterou se mystik snaží poskytovat svým bližním, především v poučení o této cestě.
K tomu, aby se stal učitelem druhých, vede mystika osobní vztah k Bohu. Zákonitě se tak dostává do střetu s těmi, kdo se stávají učiteli z touhy poučovat nebo z moci úřední. Aby osvobodil člověka ze světa pomíjivých věcí, bourá mystik zesvětštělé a často zkorumpované představy o Bohu. Kdo lpí na představách odměn a trestů, které Bůh rozdílí hodným a nehodným, nemůže ani najít absolutního Boha, natož aby se k němu vydal na cestu. Vždyť opravdový Jediný Bůh, který je Vše, nemůže dát člověku nic než sebe sama...



Obecně se vychází z předpokladu, že původ slova súfí pochází z arabského výrazu pro vlnu „súf“, čímž chtěl nositel oděvu z hrubé vlny dát najevo své odproštění od materiálního světa a tělesného pohodlí. Sami súfijové odvozují svůj název spíše od arabského slova "saaf", ve významu ryzí, čistý nebo pravý. Tento význam se shoduje s důrazem, který súfismus klade na čistotu duše a srdce.
Slov súfí a súfismus se začalo používat až asi 150 let po smrti Proroka Muhammada. Do té doby převládal názor, že k dosažení spásy stačí dodržovat Boží zákon. A tak se mystici stranili světa, věnovali se dlouhým modlitbám a vyčerpávajícím půstům. Cílem tehdejšího duchovního života bylo spíše vyvarovat se pekelného ohně než snaha o důvěrné poznání Boha.

V období 800-850 n. l. došli mystici k názoru, že studium šaríi (soustava právních předpisů vyžadující náležité chování a vycházející z Koránu a z tradice Proroka Muhammada) je pouze příprava nutná k získání vyššího duchovního poznání. Tento pokročilý stupeň se nazýval taríqa („cesta“ nebo „způsob“, v raném súfismu šlo o propracovanou cestu k extázi a Pravdě, později získává význam systému duchovních cvičení). Platil názor, že taríqa představuje střední fázi spojující šaríu s haqiqou (osvícením). Samotný Boží zákon nemůže vést k nalezení pravdy. Do temného života asketů vnesla element ryzí lásky k Bohu žena – Rabi"a al-Adawíja z Basry (717-801 n. l.), která jako první hovoří o absolutní lásce k Bohu, a která se obrací jedině k Bohu, aniž zároveň rozmýšlí o strachu z pekla či naději v ráj.

I když učení ani život súfistů neohrožovala státní moc, přesto docházelo k ojedinělým konfliktům. Zákroky proti mystikům vyvrcholily krutou popravou Husajna Mansúra al Halládže (866-922) pro jeho slavný extatický výkřik: Aná "l-Haqq. "Já jsem Pravda (Bůh)" (Haqq, jedno z 99 božích jmen v islámu).
Halládž svá smělá slova zaplatil životem, protože vyslovil tajemství milujícího sjednocení, láskyplného vztahu mezi člověkem a Bohem. I když nesmírná láska nutí hledajícího k nezadržitelnému výkřiku, náboženské zákony ukládají mlčení a tak byl Halládž označen za rouhače, který se staví na úroveň Boha a popraven. Mystikové v slavném výkřiku naopak vidí pokorné vyjádření jeho splynutí s Bohem.

Rozvětvené dějiny súfismu se dají zjednodušeně, pro hrubou orientaci rozdělit na 4 období. První, vrcholící Halládžem se mystika prosadila uvnitř islámu jako silný duchovní proud. V druhém a třetím (zhruba 10.-11. století) vznikaly výkladové příručky, hájící pravověrnost mystiků. Čtvrté období (zhruba 12-15. stol.) znamená vrcholný rozmach mystiky jako zdroj esoterických metafyzických učení, inspirace poezie i vznik legendárních příběhů stovek světců.

Mezi největší súfíjské učitele patří Muhijiddín ibn al-Arabí z Andalusie. Ovlivnil nejen myšlení, ale i způsob súfíjského života. Dobudoval systém učení o jednotě bytí, existenciálního monismu a dovršuje také súfíjskou antropologii. Představám o rozplynutí v Bohu dává vyústit do nauky o dokonalém člověku.

Člověk v sobě spojuje formu Boží a formu všehomíra. Jen on projevuje Boží podstatu společně s Jeho všemi jmény a atributy. Je zrcadlem, v němž se Bůh zjevuje společně s Jeho všemi jmény a atributy. Je zrcadlem, v němž se Bůh zjevuje Sám Sobě, a proto je konečnou příčinou stvoření. Sami jsme atributy, jimiž popisujeme Boha, naše existence je pouhým zpředmětněním Jeho bytí. Je-li Bůh pro nás nezbytný, abychom mohli být, my jsme nezbytní Jemu, aby se Sám Sobě mohl projevit.
IBN ARABÍ: FUSÚS AL-HIKAM (Kaménky moudrosti)


Na Ibn Arabího navazuje také Mawlání Džaláluddín Rúmí (+1273). Jeho slavná básnická enyklopedie súfismu „Dvojverší vnitřního smyslu“ je dílo plné meditativních úvah, příběhů a podobenství. Je považováno za vrchol perské a vůbec islámské mystické poezie.


Očisti se od přívlastků svého já, abys mohl rozjímat o vlastní čisté podstatě: ve vlastním srdci přemítej o vědách proroků, bez knih a učitelů. Kniha súfího nesestává z inkoustu a písem, ale je jí pouhé srdce, bílé jako sníh.
MATHNAVÍ

Obzvlášť hluboce působila mystika na perskou poezii. Prvky mystické meditace, extatického vzrušení a symbolismu prostupují skladby nejen proslulých súfijů.

Ten, kdo z lásky k Tobě zešílel, nerozeznává hory a planiny, nerozeznává údy vlastního těla. Kdo nalezl cestu k Tobě, sebe už nemá, ten, kdo Tě poznal, sám sebe ztratil.
ABÚ SAÍD

Mé malé srdce je dnes tak naplněno Tebou, že v něm nezbývá místa pro mne samotného, ani místečka pro starost o zítřek.
SAHÁBÍ ASTERÁBÁDÍ

Cílem poznání je Bůh. Jeho pravdivá podstata, Pravda a zároveň sjednocení s Bohem. Významnou kategorii, sdružující prostředek i cíl mystického úsilí, tvoří láska. Islámská mystika si kromě pojmů a názvosloví, srozumitelného jen zasvěceným, vypracovala i metodiku cesty směřující k odstranění smyslového vnímání, jímž se otevře pohled do Božského světa.


I moje srdce mělo mnohé touhy-
Však když jsem zahlédl" Tebe, zbyla
z mnohých už jen jedna.
Komu jsem záviděl, toho nyní sžírá závist
ke mně,
A od té doby, cos mým Pánem, jsem sám
pánem stvořeného.
Vždyť jen proto mne pomlouvají přátelé
i lotři,
Že nikdo netuší, jak velká byla bolest srdce
mého.
Já ponechal všem lidem jejich světy, jejich
víry -
Sám v Tvojí lásce, Ty, jenž světa jsi i chrám
i pevnost...

HUSAJN MANSÚR AL HALLÁDŽ

Informácie obsiahnuté v článku nemusia vždy zodpovedať názorom a presvedčeniam autora stránky.



Pridané : 2008-09-26 00:26:04
Zdroj : http://sufismus.wz.cz/sufismus.html
Sídlo : http://sufismus.wz.cz/

Verzia pre tlač   Bookmark and Share   pošli na vybrali.sme.sk